O cestě dobrodruha  t.j. o tradici havajských šamanů

Výňatky z článku Serge Kinga  o šamanismu, z knihy Šamanismus II  Rozšířená vize reality, vyd. nakl. CAD Press Bratislava 1994

O autorovi (z téže knihy):

Serge King, Ph.Dr., byl ve věku čtrnácti let svým otcem zasvěcen do ezoterického řádu Kahunů a studoval u mistrů psychospirituálního poznání od Afriky po Havajské ostrovy. Mezi jeho knihy patří Imagineering for Health (Imaginace pro zdraví), Kahuna Healing (Kahunské léčitelství) a Mastering Your Hidden Self (Ovládání skrytého já). Napsal mnoho článků a učebnic a přednášel na mnoha místech. Je členem Phi Beta Kappa a ředitelem Mezinárodního řádu Huna; žije v Malibu (Kalifornie).

Dvě cesty šamanismu

Kdykoliv mluvíme o šamanismu, je dobré si připomenout, že ruskotunguzské slovo „šaman" užíváme velmi libovolně na označení lidí se zvláštním pohledem na život.

Tito lidé hráli a dále hrají jedinečnou roli v téměř každé kultuře na Zemi. Většina jazyků má svůj vlastní termín, který takového člověka jasně označuje. Jiní lidé ve stejné společnosti mohou sdílet některé ze stejných funkcí a činností, ale nesdílí stejné hledisko ani schopnosti. Angličtina nemá v současnosti svůj vlastní výraz pro takovouto osobu, takže používáme výraz „šaman", který neznamená totéž co kouzelník, čaroděj, kněz, léčitel a psychotronik. Velmi zjednodušeně užívá šaman změněný stav vědomí k tomu, aby komunikoval s přírodními silami a ovlivňoval tyto síly a svět pro dobro společnosti. ..............................................................................................................................................................................................

Ve všech šamanských tradicích světa existují dvě hlavní cesty k vnitřní síle. Nejznámější a nejvíce praktikovaná je Cesta bojovníka, charakterizovaná důrazem na nebezpečí, rozvojem zvýšené bdělosti, asketickou a přísnou sebedisciplinou, ničením nepřátel a pěstováním spojenců, praktikováním schopností nutných k přežití a k boji, a etikou dobyvatele nebo dobývaného. Touto cestou jde například většina šamanů amerických Indiánů, a je to dobrá cesta, protože její záměr je dobrý.

Na tichomořských ostrovech však z polynéské kultury vyšla jiná cesta, cesta dobrodruha. Na rozdíl od cesty válečníka tato cesta zdůrazňuje hledání dobrodružství, rozvoj hlubokého vědomí a cílevědomé sebediscipliny, pěstování přátelství a jednoty, praxe schopností nutných k přežití a zkoumání a etiky lásky. Není to „lepší" cesta, protože obě cesty šamanství mají jako svůj společenský cíl  uzdravení v širším slova smyslu, a obě mohou vést k vysokým úrovním osobního rozvoje. Je to však odlišná cesta, a odlišnosti mají hluboké společenské a osobní důsledky.

............................................................................................................................................................................................

Havajský šaman 

Světonázor dobrodruha

Nejběžnějším názorem dnešní doby je přesvědčení, že svět je nebezpečné místo. Je zde nebezpečí smrti a nemoci, selhání a odmítnutí, tyranie a zničení. Válečnický šaman buduje svůj svět na tomto názoru, a zahrnuje do něj ještě další rizika od neviditelných sil, jako jsou zlí nebo zmatení duchové. Snaží se zvýšit své vlastní síly, aby byl nepřemožitelný lidmi nebo duchy, a aby mohl pomáhat jiným a chránit je před nebezpečím světa. Velkou výzvou cesty válečníka je to, že začíná tam, kde běžný názor končí. Ano, svět je nebezpečný, ale já mohu získat sílu, abych jej přemohl. Nicméně skok z bezmoci do moci je příliš velký pro mnoho lidí, kteří se nejen cítí bezmocní, ale navíc se bojí i síly.

Světonázor dobrodruha tuto první premisu vůbec nepřijímá. Bere do úvahy, že ve světě jsou nebezpečí, ale svět není nebezpečné místo. Naopak, svět je vzrušující místo, plné příležitostí k tomu, abychom jej změnili podle své vůle.

Základní premisou dobrodruha je to, že jsme tvůrci svého vlastního světa, a všechna nebezpečí, stejně jako všechny rozkoše a všechny zkušenosti, se tvoří samy. Dobrodruh hledá sílu k tomu, aby stvořil a změnil zkušenost a pomohl druhým udělat totéž. Tak Maui dal lidem oheň, aby si mohli vařit a vidět. Je to problematický názor pro společnost, vychovanou v myšlence objektivní zkušenosti, protože nám dává moc nad naším vlastním životem, a pro mnohé je to daleko děsivější než mnohem objektivnější síla válečníka. Je to hledisko, které se těžko obhajuje v objektivně orientované společnosti, ale ty, kteří to dokážou, to nesmírně obohatí, protože z tohoto pohledu vytváříme své vlastní dobro i zlo.

Je pozoruhodné, že jediným havajským slovem pro zlo je 'ino, což ve skutečnosti znamená „škodlivý" a pochází ze slovního kořene, který znamená „příliš silný". V původním jazyce nebyla vůbec žádná slova pro zlé duchy nebo zlé bytosti. Nejbližší pojmy byly prostě „škodlivé myšlenky" nebo „škodlivé názory". Bez ohledu na to, kolik zla je ve světě, přesto to není zlý svět. A bez ohledu na to, kolik zla je ve světě, všechno může být změněno v dobro správnými myšlenkami. Dobrodruhův ideál hodnoty myšlenky se v moderní společnosti dá obhajovat ještě obtížněji, než válečníkův ideál hodnoty síly. Ve zdánlivě objektivním a nebezpečném světě je hodnota síly snadněji uznávána než hodnota myšlenky. V takovém světě se lidé síly mysli spíš bojí, než aby ji rozvíjeli.

............................................................................................................................................................................................

Šaman jako léčitel

Když mě moji afričtí mistři učili opustit moderní, americké, vědecké a objektivní chápání zdraví a vstoupit do šamanského, nešlo to snadno, i když jsem se po celá léta učil různým způsobům ovládání mysli.

Chtěli po mě, abych uznal, že dobré zdraví je naším přirozeným stavem, nemoc každého druhu je způsobena zlým duchem, který narušuje přirozenou léčebnou schopnost těla, a úlohou šamana je vyhnat tohoto zlovolného ducha ven.

Skutečným problémem bylo to, že mi trvalo dlouho pochopit, že to co nazývali zlým duchem byla nějaká negativní myšlenka nebo názor, kterou zastává nemocná osoba, a šamanovým úkolem je najít způsob, jak tuto myšlenku změnit.

Nebyl to čistě psychosomatický přístup k nemoci, protože uznávali, že určité fyzické podmínky mohou vyvolat nemoci jako malárie nebo cholera; ale viděli také, že ne každý, kdo byl vystaven stejným podmínkám onemocněl, což připisovali různým „duchům" (myšlenkám), sídlícím v každém člověku. Věděli také, že každý přívod energie v různých formách  emoce, byliny, nebo i západní léky  může být velmi užitečný tím, že změní negativní myšlenky (anebo „vyžene zlé duchy"). Ať byla forma přívodu energie jakákoliv, byla pokaždé chápána jako přídavný nástroj, sloužící k dosažení hlavního cíle, protože také dobře věděli, že samotné použití energie pokaždé nestačí. Ovšem pouhá práce se změnou myšlení také nefunguje pokaždé, ale to je připisováno síle negativní myšlenky a ne chybné představě. Protože byli často úspěšní při léčení i vážné nemoci nějakou formou hypnózy, uvažovali, že medicína a energie jsou sice užitečné, ale nejsou rozhodujícími faktory vyléčení.

Tato šamanská představa vztahu mezi zdravím a myšlenkami nebo názory je zároveň důležitá i těžko pochopitelná. Není to „pozitivní myšlení", jak jej běžně chápeme, ani to není odmítání fyzických faktorů zdraví a nemoci.

Je to poznání, že to, co člověk považuje za pravdivé, je pro něj pravdivé, a když se změní základní názory, dochází ke zkušenosti. Jednou z nejdůležitějších šamanských schopností, zvlášť ve vztahu k léčení je schopnost ovlivnit jiné, aby změnili své názory tak, aby dosáhli požadované výsledky. V některých případech, v závislosti od osoby se může šaman snažit vštípit víru v sílu své energie, aby způsobil vyléčení, v sílu určité byliny, léku nebo rituálu, anebo ve schopnost osoby udělat to sama. Když dojde ke změně názoru, negativní myšlenka je neutralizována a tělo má volnou cestu k samovyléčení.

............................................................................................................................................................................................

V oblasti léčení, pokud mohu s určitostí říci, užívají šamani válečníci i šamani dobrodruzi podobné představy, a víc je zajímají výsledky, než metody. S odhlédnutím od kulturních odlišností jsem v jejich přístupu k léčení nenalezl podstatné rozdíly.

.............................................................................................................................................................................................

Šaman jako vidoucí

............................................................................................................................................................................................

Hlavní rozdíl mezi tím, jak používá vidění válečník a jak dobrodruh, je založen na stejných představách, které jsme rozvíjeli na začátku této studie, že totiž válečník je bdělý k nebezpečí a dobrodruh si je vědom souvislostí. Tím, že dobrodruh neužívá rámce, které zahrnují nepřátele nebo zlé duchy, nemusí s nimi přicházet do styku s výjimkou situací, kdy z nějakého důvodu vstupuje do reality jiného člověka, ale ani tehdy se jich nemusí bát. Samozřejmě mluvím o ideálním dobrodruhovi, protože v praxi musí jednotlivý dobrodruh mít do činění s nepřáteli a zlými duchy, dokud se nenaučí posunout se úplně do rámců, ve kterých chybí. Kromě toho na vyšších psychotronických úrovních obou cest není válečník od dobrodruha rozeznatelný.

.........................................................................................................................................................................................

Celý článek, jakož i další informace o šamanismu v různých částech světa, naleznete ve shora uvedené knize.

Zpět na hlavní stránku   Zpět na předchozí stránku